+ 420 602 222 044
Vrba (Salix) je obsáhlý rod dřevin z čeledi vrbovitých. Místo původu tohoto rodu je pravděpodobně v horách východní Asie odkud se mírně rozšířil do tropů, hodně po mírném pásmu a později i do Arktických oblastí. Rostou téměř po celém světě s těžištěm největšího rozšíření v mírném až subarktickém pásmu Evropy (65 druhů), Severní Ameriky (asi 100 druhů), v Rusku (120 druhů) a v Číně (270 druhů). Rostou v místech s dostatkem vody a světla, při splnění těchto podmínek osidlují téměř všechny biotopy.
Vrba je důležitým hospodářským činitelem pro své mnohostranné využití v košíkářském průmyslu a v různých jiných hospodářských odvětvích např. pro energetické využití fytomasy. Z vrby lze vyrábět řadu výrobků. Základním materiálem pro výrobu košíků a košíkářských výrobků je vrbové proutí, pěstované kulturně v prutnících - vrbovnách
Pro výsadbu prutníku je důležitý spon. Řídíme se bonitou půdy. V dobrých půdách sázíme hustěji, v horších půdách nebo ve špatných půdách volíme spon řidší. Uvažujeme i růstové vlastnosti vrb. Při hustém sponu se vrbové proutí nevětví, vyrůstá štíhlé a rovné a naopak
Vrba americká (Salix Americana) - je to druh dovezený do Evropy koncem minulého století. Středně veliký keř. Spodní část prutu je světle zelená, střední část je zelenohnědá a přechází do hnědočervena a vrcholek je tmavohnědý. Dorůstá délky 250 cm. Lze ji charakterizovat jako vrbu nejkvalitnější. Je velmi choulostivá na škůdce a choroby.
Vrba košíkářská - konopina (Salix viminalis L.) - patří mezi nejstarší košíkářské vrby. Je rostlinou nížin. Proutí je hladké, pevné, barva lýka tmavozelená, hnědozelená. Dorůstají až 4 m. Dobrá odrůda, která tolik netrpí škůdci ani krupobitím. Kvalita proutí je menší než má vrba americká.
Vrba mandlová - mandlovka (Salix amygdalina L.) - vrba trojmužná - je to středně velký keř. Vyžaduje půdu těžší. Proutí je zelenošedé až zeleno tmavě hnědé, někdy skvrnité. Vadou je malá odolnost proti škůdcům, chorobám a trpí také jarními mrazíky.
Vrba nachová - rakovice, zlatolýč (Salix purpurea L.) - je to keř různé velikosti, nápadný žlutým lýkem. Půdu vyžaduje lehčí. Barva proutí je šedozelená, někdy červená. Větví se málo. Charakteristickým znakem rakovice je, že listy při usychání černají. Je jednou z nejskromnějších vrb na podmínky.
Vrba rakytníkolistá (Salix hoppophaifolia Thuill) - je to kříženec vrby košíkářské a mandlové. Dorůstá v nevysoký keř se žlutozelenou nebo až hnědočervenou kůrou. Je to velmi dobrá košíkářská vrba. Trpí většinou pouze listovými chorobami.
Vrba křehká (Salix fragilis L.) - je to strom se světlými, šedozelenými větvemi. Bývá zaměňována za vrbu vílou.
Vrba bílá - potočnice (Salix alba L.) - roste hojně podél toků v nízkých polohách. Dorůstá výšky 25 m. Je to nejznámější vrba pěstovaná jaké hlavatice. Má mnoho odrůd. Používá se na hrubší košíkářské práce.
Vrba ostrolistá (Salix acutifolia) - pochází z východní Evropy. Je méně úrodná. Používá se jako přípravná dřevina při zalesňování. Technická vrba.
Pro vytvoření vlastní vrbové produkce prodáváme řízky námi pěstovaných odrůd případně kontejnerovanou sadbu. Vrbové řízky prodáváme od prosince do března. Vrbové řízky sázíme do zkypřené půdy do řádků v určité vzdálenosti dle odrůdy a účelu produkce. Cena 1ks řízku je 3 Kč při minimálním odběru.
Salixviminalis, SalixPurpurea, Salixamericana, Salixtriandraamigdalina, Salixerythroflexuosa, SalixmatsudanaTortuosa
Středně rostoucí keř až strom s rozložitou a nepravidelnou korunou. Žluto-oranžové větvičky jsou mírně převislé a elegantně pokroucené.
Velmi oblíbená kroucená vrba najde uplatnění v menších i větších zahradách především jako solitera.
Vyžaduje vlhčí hlinitopísčité až hlinité půdy, slunce až mírný polostín. Velmi dobře snáší stříhání, takže můžeme tvarovat dle vlastní fantazie.
Velmi dekorativní jsou i samostatné větvičky po opadání listů – můžeme použít do suchých aranžmá.
Keř s tenkými vzpřímenými větvemi, nápadný žlutým lýkem.
Listy střídavé – vstřícné, obkopinaté, nejširší nad polovinou., zespod sivé, při usychání černající.
Barva proutí je šedozelená, někdy červená. Větví se málo.
Půdu vyžaduje lehčí. Je jednou z nejskromnějších vrb na podmínky.
Keř s rovnými vzpřímenými větvemi. Vrba košařská patří mezi nejrozšířenější a nejstarší košíkářské vrby.
Proutí je hladké, pevné, barva lýka tmavozelená, nebo hnědozelená. Listy jsou střídavě postavené, úzce kopinaté, nejširší pod polovinou, na obvodu vlnité až celokrajné a s podhrnutým okrajem.
Na rubu jsou stříbřitě chlupaté. Dobrá odrůda, která tolik netrpí škůdci ani krupobitím.
Kvalita proutí je nižší než u Vrby americké.
Rozkladitý keř s vyvinutým kmínkem.
Borka je skořicové barvy a na silnějších větvích a kmíncích se odlupuje v plátech.
Listy jsou úzce eliptické – kopinaté, lysé, lesklé. Alespoň některé mají ve střední části rovnoběžné okraje.
Jedna z nejdéle pěstovaných košíkářských vrb.Vyžaduje těžší, živinami bohatší půdu.
Proutí je zelenošedé až zeleno tmavě hnědé – olivově zelená.
Vadou je malá odolnost proti škůdcům, chorobám a trpí také jarními mrazíky.